Témata Anežka

Komunikace

respektive její nedostatek jsou jedním z hlavních problémů Julie coby matky. Julie a Agnes spolu nemluví. Obě mají často potřebu se svěřit, protože procházejí něčím těžkým, něčím, co je trápí (například když spolužačky Agnes zfetují a nafotí její nahé fotky, nebo když Julie neví, jak naložit s tím, že Agnes rozdává své hračky dětem ve školce), nikdy k tomu ale nenajdou odvahu. A tak, jak se potíže množí, už Julie často nechce nic slyšet.

Lež

Julie se považuje za naprosto pravdomluvnou a úplně správnou ženu a matku. Přesto neustále lže. Všem. Nakonec i sobě. Že je Agnes romské dítě svěří až mnohem později jedné z kamarádek, na konci všeho to svěří i policii. Ale jinak všem tvrdí, že tomu tak není, připravila si propracovanou lež - dokumenty, kulturní historii apod. Lže sociální pracovnici, že je to doma tak a tak, lže své matce, lže Agnes, lže policistům... Ale jakmile dcera pozná, že lež může být i "dobrá", jak jí matka jednou vysvětlí, nemá už nejen zábrany, ale ani výčitky lhát, a jakmile pozná pravdu o svém původu (tajně objeví skřínku s dokumenty), už své matce nevěří nic. Lež jedné i druhé pomáhá v tom vydržet obtíže, se kterými se potýkají.
Součástí lhaní je i Agnesino jméno. Julie chtěla pro svou dceru jméno Anežka, ale nedokáže tak své romské holčičce říkat, nepřijala ji úplně, nepovažuje ji za svou, Anežka je to vysněné dítě, Agnes to, které má ve skutečnosti.

Skrytý rasismus

Ačkoli je těžké si to přiznat, česká společnost je velmi rasistická. V knize je tento latentní rasismus velmi dobře vidět - učitelky více si všímající romského dítěte ve školce, automaticky se po Agnes vozily a naprosto zjevně jí ubližovaly, ostatní děti, které velmi brzy poznaly, že jim učitelky nebudou bránit v šikaně, se brzy připojily. Základní škola a následně druhý stupeň. Agnes se rychleji vyvine v ženu, má velká prsa, husté vlasy, to u spolužaček vyvolává závist a u spolužáků touhy. Agnes velmi chce patřit do holčičího gangu, ale ty ji tam vemou jen proto, aby jí mohly ubližovat. Julie sama neustále Agnes zakazuje něco, co by mohlo jen vzdáleně připomínat romskou komunitu - Agnes se nesmí malovat, nesmí ukazovat prsa, musí nosit účtenky, musí-musí-musí-nesmí-nesmí-nesmí...

Výchova dítěte a syndrom skvělé matky

Julie vždy naaranžuje Agnes a sebe do nějaké skvělé polohy, zkouší několikero fotek, dokud nejsou dokonalé. Aby mohla kamarádkám ukazovat, jak jsou s Agnes dokonalá dvojice, jak má skvělou dceru. Nutí Agnes, aby šla na gymnázium, protože jak by potom mohla mluvit se svými kamarádkami, jejichž děti určitě budou studovat vysokou školu. To by se musela stydět, kdyby její Agnes byla třeba "jen" kadeřnice. Julie je personalistka, vymyslí pro Agnes plán podpory - cukr a bič - známky = peníze a podobně. Pro Julii je velmi těžké, vlastně nemožné, vnímat svět Agnesinýma očima. Ji vlastně nezajímá, co Agnes chce, co ji baví a co má ráda. Nalinkovala jí, co bude dělat, kdy to bude dělat a s kým, zda Agnes něco takového opravdu chce, či nikoli, na to se jí nikdy nezeptala. U velmi malých dětí to lze pochopit, ale jakmile je dítě větší, je třeba mu dát větší prostor pro samostatnost. To Julie nikdy nepochopila.
Julii hodně pomohlo, když se jí kamarádka Eva svěřila s tím, jak to doma nezvládá. To Julii povzbudilo, přesto chtěla být stále dokonalá, přinejmenším v očích těch druhých.

Hledání vlastní identity

Agnes se poměrně brzy dozví pravdu. Jejímu vztahu s Julií to vůbec neprospěje, zejména proto, že Julie Agnes pořád o jejím původu lže. A Agnes chce poznat svoji biologickou rodinu. Je chytrá. Ví, že má dva sourozence, a přes malý podvod na sociálce získá kontaktní údaje. Nějakou dobu přespává (na útěku) u své sestry Eriky. A tady se jí dostane velké životní lekce. Když se jednou Erika opije, strašně se zhádají. Agnes totiž neustále mluví o tom, jak hrozné má dětství se svojí adoptivní matkou, a jak moc závidí Erice, že poznala skutečnou matku a že i v děcáku, kde Erika nakonec skončila, to muselo být skvělé. Ale Erika na ni křičí, že je lepší mít špatnou matku než žádnou. Že se Agnes lituje naprosto hloupě, protože v děcáku to bylo hrozné, ale u biologické matky to bylo taky hrozné, schovávali se s bratrem, bila je, báli se, že zůstanou sami a podobně. Agnes je z toho dost zmatená. Nejvíc ji asi zasáhne, když jí Erika vyčte, že přišli o otce kvůli ní, kvůli Agnes, protože byla "parchant" a otec kvůli ní od rodiny odešel a nepomohlo, ani když dala matka Agnes k adopci.

Sociálka a policie

Vzhledem k adopci a výchovným problémům Agnes je do věci zainteresovaný také stát. My ale vidíme, že sociální pracovnice neumí dostatečně pomoci Julii, aby se z ní stala lepší matka, ani Agnes, aby lépe zvládala své dospívání. Není to vlastně ani jejich role. Julie vnímá jejich snahu jako zásahy do svého soukromí, odmítá s nimi spolupracovat, protože to, co po ní chtějí, v ní vyvolává vztek - zasahují do toho, jak ona sama vnímá sebe a svou dceru. Odmítá si připustit, že by sociální pracovnice mohly mít pravdu. Současně ty často ignorují matku a zaobírají se pouze dítětem, což ale v dané chvíli nenapomáhá k vybudování lepšího vztahu mezi matkou a dítětem, ale spíše to tento vztah dále nabourává.
Policie nemůže vlastně nic. Může pomoci najít dítě, pokud se ztratilo, ale jakmile jde o chronického útěkáře, pak ani snaha policie není tak velká. Teprve když to vypadá, že se Agnes stalo něco vážného, začnou se víc zajímat o její život a vztah s matkou.